Práce Cyrila Jakubičky vychází z uvažování o malbě jako o otevřené struktuře, nikoli jako o uzavřeném povrchu, ale jako o prostoru, do něhož vstupují materiál, hmota i prvek chyby. Autor se pohybuje na hranici mezi nástěnnou asambláží a postmalířským objektem.
Obraz ztrácí svou stabilitu a přestává být pouhou plochou. Proměňuje se v objekt, který má vlastní fyzickou přítomnost a nese stopy procesu svého vzniku. Malba se tak stává věcí a věc si zároveň uchovává paměť obrazu. Důležitou roli hraje práce s chybou, narušením a nejednoznačností, které otevírají dílo směrem k procesu a zpochybňují jeho uzavřenost.
Autorovu práci lze volně vztáhnout k pozdním realizacím Franka Stelly, kde malba přechází do reliéfu a objektu, stejně jako k instalativním a materiálově orientovaným přístupům současných umělkyň, jako je Jessica Stockholder. Na rozdíl od těchto pozic však nejde o definitivní opuštění obrazu, ale o trvalé napětí mezi obrazem a věcí jako otevřeným procesem.
Výstava potrvá do: