Výstava ROZOSTŘENO propojuje světelné, barevné a prostorové instalace Jana Stolína, Kateřiny Štenclové a Filipa Švehly.
Termín konání:
Vernisáž proběhne ve čtvrtek 12. listopadu 2026 od 18:00 a samotná expozice potrvá až do 14. února 2027.
Místo konání. Výstavu hostí Galerie Benedikta Rejta v Lounech.

STŘENO je výstavní projekt, který prostřednictvím světla, barev, prostoru a iluze otevírá otázky vidění a vnímání. Instalace tří umělců různých generací reagují na jedinečnou architekturu Galerie Benedikta Rejta v Lounech, která se stává jejich partnerem. Umělci vytvářejí společný prostor, v němž se jejich díla propojují s architektonickými detaily, průhledy, zákoutími a atmosférou galerie. Světlo je spojujícím výtvarným, významovým i psychologickým prostředkem a rozostření viděného a interpretovatelného otevírá otázku hranice mezi skutečností a iluzí, viditelným a skrytým. „ROZOSTŘENO“ je pocit vizuálního i fyzického znejistění. Něco se děje se světlem. Záměrem participujících umělců je zprostředkování tohoto pocitu a následný proces uvědomění si, že možnosti zaostřit, ukotvit se a nabýt v sobě jistotu, tu jsou.

 
JAN STOLÍN (*1966, Svitavy) je vizuální umělec a zároveň působí jako vysokoškolský pedagog. V letech 1980–1983 studoval keramiku na Škole uměleckých řemesel v Praze, v letech 1983–1986 pokračoval na Střední škole uměleckoprůmyslové v Bratislavě a v letech 1986–1992 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2012 se habilitoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1998 působí na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde vede Katedru umění a od roku 2023 zastává funkci děkana. Ve své umělecké tvorbě se dlouhodobě věnuje reinterpretaci prostoru a vztahům mezi světlem, hmotou a smyslovým vnímáním. Využívá průmyslové a technické prvky i efemérní jevy, jako jsou světlo a kouř, a vytváří situace na pomezí objektu, instalace a vizuální iluze. Zkoumá vztah mezi řádem a náhodou, fyzickou skutečností a neuchopitelnými smyslovými podněty. Jeho díla vtahují diváka do prostředí, v němž se běžné způsoby orientace a vnímání dostávají do pohybu. Venkovní konstrukcí z lešenářských trubek diváka přitahuje do galerie, zrcadlovou plochou ve středním parteru myšlenkově propojuje jednotlivé instalace. Jeho závěrečná instalace pak představuje svébytné, do určité míry izolované prostředí, jehož podoba se utváří prostřednictvím světelných efektů a divákovy přítomnosti. Návštěvník je vtažen do umělého světa, v němž se hranice mezi skutečností a iluzí stává nejistou. Instalace nabízí prostor pro soustředěný smyslový zážitek a současně možnost kdykoli vystoupit z této zkušenosti zpět do běžného prostředí.

Více informací o výstavě

další aktuality

Usnadnění přístupu