V ulici Na Pořící, papírová 13, Liberec je k vidění výstava Sabiny Falcmanové, která vychází z krajiny Lužických hor, z její proměnlivosti, vrstevnatosti a schopnosti ukládat v sobě stopy času. Autorka se ve své práci dlouhodobě zabývá místy v procesu proměny, jejich pamětí, atmosférou a vztahem člověka k prostředí, které obývá. Krajinu přitom nevnímá pouze jako konkrétní prostor, ale jako živou strukturu, v níž se neustále prolínají přírodní procesy, lidská činnost, vzpomínky a představy.
Jedním z hlavních materiálů její tvorby je sklo, jehož proměna z tekutého do pevného skupenství se stává obrazem širších procesů vzniku a zániku. V kombinaci s dalšími materiály, jako je čedič, asfalt, ropa, stromová pryskyřice nebo nalezené předměty, vznikají objekty, které v sobě spojují přírodní a průmyslové, přirozené a člověkem vytvořené.
Inspirace Lužickými horami se v autorčině práci neprojevuje pouze jako zobrazování konkrétní krajiny. Spíše se propisuje do způsobu, jakým o ní přemýšlí. Zajímají ji její materiály, struktury, procesy i neustálá proměna. Geologické vrstvy, lidské zásahy i stopy zanikajících míst se zde stávají podnětem k vytváření nových vztahů mezi jednotlivými objekty.
Ty jsou v rámci výstavy doplněny autorčinými texty. Autorka se vedle vizuální tvorby věnuje také literatuře a jazyk se pro ni stává dalším způsobem, jak zachytit zkušenost místa. Slovo a objekt zde nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují a posouvají význam toho druhého. Text může být stejně jako materiál nositelem paměti, atmosféry nebo určitého napětí, které nelze jednoduše převést do obrazu.
Výstava se tak pohybuje mezi konkrétní zkušeností krajiny a její imaginací. To, co je možné vnímat dotykem a pohledem, se zde setkává s tím, co existuje pouze jako vzpomínka, představa nebo slovo.
Autorka tak vytváří situaci, v níž se krajina neukazuje jako hotový obraz, ale jako proces. Stejně jako se proměňuje hmota, mění se i význam místa, způsob jeho vnímání a příběhy, které si do něj člověk ukládá.
Sabina Falcmanová je absolventkou Ateliéru skla na UMPRUM, kde během studia absolvovala také roční stáž v Ateliéru malby Jiřího Černického. Předtím studovala design světelných objektů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově. Pochází ze severních Čech, z regionu dlouhodobě spjatého se sklářskou tradicí, která významně ovlivnila její umělecké směřování. Ve své tvorbě se zabývá fenomény brownfieldů, geniem loci a přírody v jejích živelných podobách, přičemž tato témata často propojuje s otázkou vlastní identity. Pracuje především v médiu asambláže, sochy a umělecké instalace. Ráda experimentuje s novými výtvarnými technikami a neobvyklými materiály, mezi něž patří například ropa, tavený čedič, asfalt nebo stromová pryskyřice. Významnou součástí její práce jsou nalezené objekty a recyklované materiály. Ve svých dílech záměrně vytváří napětí mezi přitažlivostí a odpudivostí a hledá způsoby, jak prostřednictvím instalace vtáhnout diváka do určité atmosféry a přivést jej k tématu spíše prostřednictvím bezprostřední zkušenosti než jednoznačného výkladu.
Kromě vizuální tvorby se Sabina Falcmanová věnuje také literatuře. V roce 2023 vydala vlastním nákladem básnickou sbírku Zorničky a svou tvorbu prezentovala na autorských čteních a literárních festivalech. Několik let byla součástí literárního spolku Poezie, vole a v současnosti spolupracuje se skupinou kolem literárního časopisu Verbež.